Sobota
14. června je Světovým dnem dárců krve. Při této příležitosti vám přinášíme
rozhovor s primářem Transfuzního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem,
MUDr. Jiřím Masopustem, na téma důležitosti dárcovství krve. Dozvíte se, proč
je krev nenahraditelná, které krevní skupiny jsou nejvíce potřeba a jak můžete
pomoci i vy.
Proč je dárcovství krve tak
důležité?
Náhrada krve zatím není
k dispozici, především červené krvinky jsou pro nás velmi důležité,
nenahraditelné. Potřebujeme získat dárce, aby registr byl dostatečně široký a
my jsme měli v kritických obdobích, kdy je větší potřeba krve a dárci jsou
na dovolených, jsou prázdniny a podobně, dostatečné množství transfuzních
přípravků pro nemocnice Krajské zdravotní, potažmo pro další zdravotnická
zařízení v Ústeckém kraji, které zásobujeme.
Pro jakou spádovou oblast
je tedy určeno ústecké transfuzní oddělení?
Transfuzní oddělení Masarykovy
nemocnice v Ústí nad Labem zajišťuje a provádí odběry dárců krve a
krevních složek z okresů Ústí nad Labem, Litoměřice a Teplice. Zpracovává
odebranou krev a plazmu z výše uvedené spádové oblasti, a navíc ještě
z odběrového střediska Děčín. Svými výrobky – transfuzními přípravky –
zásobuje hned několik nemocnic v Ústeckém kraji – v Děčíně, Duchcově,
Litoměřicích, Roudnici nad Labem, Rumburku, Teplicích, Varnsdorfu a Ústí nad
Labem
V posledních letech se začalo mluvit o rostoucí
spotřebě darované krve. Může za to nárůst vážných zranění a onkologicky
nemocných pacientů. Jaká je měsíční spotřeba na ústeckém transfuzním oddělení?
Nedá se říci, že by
v České republice v posledních letech docházelo k významnému nárůstu
spotřeby transfuzních přípravků, spíše je problémem postupný pokles dárcovské
základny a její stárnutí. V Ústí nad Labem máme přibližně tři tisíce
dárců, což jsou jen tři procenta zdejší populace. Spotřeba transfuzních
přípravků v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem během roku kolísá, ale v
průměru jde měsíčně o 850 jednotek erytrocytových transfuzních přípravků, 400 jednotek
plazmy a 100 léčebných dávek krevních destiček.
Proč jsou v létě, které tu
máme, než se nadějeme, dárci tak poptávaní?
V letních měsících se
objevují i jiné typy úrazů než v ostatních ročních obdobích, je větší
pohyb na silnicích, vyjíždí více motorkářů, a pak registrujeme vyšší počet
těžkých zranění přinášejících větší spotřebu transfuzních přípravků. Zároveň je
to období dovolených, které nám možnosti zvát dárce omezují. Léto s dovolenými
je obdobím většího rizika nakažení infekcí při cestě do zahraničí. Třeba u viru
západonilské horečky, kdy hrozí nebezpečí od května do října, je pro dárce
vyloučenou destinací například i celé pevninské Řecko. Dárce je vyřazen na dobu
28 dní od návratu. Dárce je také vyloučen na 28 dní od přisátí klíštěte, kde
hrozí nebezpečí lymské boreliózy, proti níž není zatím žádná očkovací látka.
Pokud jde o nedostatek krve,
letní prázdniny jsou specifické pro celou Českou republiku. Volají nám totiž i
pracoviště, které si z krve sami vyrábějí transfuzní přípravky, ale přesto
jim v tom čase chybí. Toto období nakonec každoročně zvládneme, ale je to
na hraně. Sami tak nemůžeme nabízet, jsme rádi, že máme krve pro naši spádovou
oblast.
Potřeba krve je ale podle krevních skupin různá. Která z nich
má u populace největší a která nejmenší zastoupení?
V naší populaci se nejčastěji
vyskytuje krevní skupina A (40–42 %), dále krevní skupina 0 (32–34 %), krevní
skupinu B najdeme v 18 % a nejvzácnější je krevní skupina AB (8 %). Zhruba 15 %
české populace je RhD negativní. Z toho vyplývá, že nejčastější krevní
skupinou v ČR je A RhD pozitivní, nejméně se vyskytující pak AB RhD negativní.
Poptávka po jednotlivých krevních skupinách se pak bohužel liší. A tak ten, kdo
není tolik často zván k odběru, se musí ptát, proč by měl být
hendikepovaný? Největší poptávka je jednoznačně po krevní skupině 0 negativní a
o letních prázdninách se po celé republice řeší její nedostatek. Protipólem je
AB pozitivní, která se odebírá od daného dárce třeba jen jednou ročně. A stačí
to, protože pacientů s touto krevní skupinou je výrazně méně, a navíc
mohou dostat krev (červené krvinky) od dárců ostatních krevních skupin.
Často se mluví o přípravcích z darované krve.
Které jsou ty nejčastěji vyráběné?
Z
odebrané plné krve se vyrábějí transfuzní přípravky, a to červené krvinky (erytrocyty)
v resuspenzním roztoku, který umožní jejich skladování až 42 dní při
chladničkové teplotě, u erytrocytových transfuzních přípravků se odstraňují
bílé krvinky (leukocyty), aby se snížilo riziko potransfuzních reakcí. Dále se
z plné krve vyrábí plazma, skladována může být až tři roky při teplotě pod –25
°C a krevní destičky (trombocyty), uchovávané maximálně 5 dní při pokojové teplotě.
Plazma a krevní destičky se také získávají z odběrů na přístrojích zvaných
krevní separátory.
Jak moc vám konkurují místa,
kde za plazmu a krev dárcům dávají peníze?
Počet komerčních odběrových
míst narůstá. Jen v Ústí nad Labem jsou dvě. Problém spočívá v tom,
že motivace darování tam je jiná. Je jí přímá platba za odběr a ta je odvislá
od minimální mzdy. Pokud se zvýší minimální mzda, zvýší se i možnost navýšit
odměnu dárci. V současnosti je na devíti stech korunách. Do těchto center často
směřují studenti a lidé s nízkými příjmy. Snižuje se naše schopnost získat
nové dárce krve, protože u studentské populace nejsme schopni konkurenci
přetlačit, protože má lepší nabídku. Nejde o to, že bychom nabízeli za odběry
peníze, protože dárce by pak mohl zatajovat skutečnosti o svém zdravotním
stavu, aby odměnu dostal. Dobrovolné dárcovství stojí na čestném prohlášení, že
se člověk cítí zdráv, a tudíž vědomě neohrozí příjemce krve.
Ústecké transfuzní oddělení pomáhá
také Nadaci pro transplantace kostní dřeně. Jak?
Transfuzní oddělení ústecké
Masarykovy nemocnice je součástí Českého národního registru dárců kostní dřeně,
spolupracujeme s ním na náboru. Snažíme se mu dárce takzvaně připravit
tím, že s nimi vyplňujeme dotazníky a odebíráme vzorky, které následně
zasíláme do registru. Úzce s ním spolupracujeme, a tak mu chceme pomoci. Finanční
prostředky pro Nadaci pro transplantace již devět let přináší akce Kabelkománie
prostřednictvím prodeje darovaných kabelek. Nadace nedostává dotace a musí si
vydělat na svou činnost, na vyšetřování dárců. Jedna snaha tedy je získat nové
dárce, většinou jsou to muži do 35 let, mající z odborného hlediska výhodu
oproti ženám, které byly těhotné, a při tomhle vstupním věku pak
v registru vydrží dlouho. Vstupní vyšetření je nákladné. Zajímavé přitom
je, že při existenci dvou registrů– v Plzni a Praze – je v součtu
dárců v rámci střední a východní Evropy Česká republika suverénně první.