Cévní mozkové příhody (CMP)
Označujeme tak skupinu chorob, které se projevují postižením normální funkce mozku a jsou způsobeny poruchou v jeho krevním zásobení. Postižení může být drobné, krátkodobé, nebo těžké a trvalé. CMP lze dělit na mozkové infarkty (ischemické CMP) a mozková krvácení (hemoragické CMP).
ISCHEMICKÉ CMP – (ischemický mozkový infarkt)
Jejich podkladem je buď embolie, trombóza, nebo přechodné zhoršení oběhu. Rozvoj je různě rychlý, občas se již před vznikem CMP objevují přechodné poruchy v některém úseku mozku.
Většinou se vyskytuje po šedesátce – v posledních letech se však jejich vznik posouvá do nižších věkových skupin, nezřídka je ale vídáme i po 45. roku věku pacienta. Skoro vždy se tak děje při procesu aterosklerosy, nebo u pacientů s neléčeným či nedostatečně léčeným vysokým tlakem (hypertenzí).
Stenóza a uzávěr přívodních tepen:
Je nejčastější v oblasti krkavic, záleží hlavně na oběhu postranních cév, může být i bez klinických příznaků, pokud nepostihne trombóza odstup vnitřní krkavice, nebo nezvětší-li se stenóza nad určitou mez. Jinak může dojít k embolizaci do mozku – a dochází k CMP.
EMBOLIE MOZKOVÁ (VMETEK)
Embolus se uvolňuje nejčastěji ze srdečních chlopní či z velkých přívodních cév. Vmetky kardiálního původu mohou být infikovány a mohou způsobit vznik mozkových abscesů (hnisavých ložisek). Embolie je bleskurychlá, ale obraz se rychle mění, jak se vmetek buď posouvá, či se k němu přidružuje následná trombóza.
TROMBÓZA MOZKOVÝCH TEPEN – je nejčastější.
Postupně se zužuje průsvit cévy nástěnnými tromby, až je zúžení takové, že dojde k místnímu nedokrvení a odumření části mozkové tkáně, která nebyla po určitou dobu zásobena krví (ischémie). K CMP dojde v době, kdy je oběh snížen, například ve spánku nebo po vydatném jídle.
Ischemický infarkt střední mozkové tepny
– je nečastější CMP.
Postihuje větší část mozkové polokoule (hemisféry) a oblast tzv. bazálních ganglií.
Typické je těžké postižení až úplné ochrnutí horní a dolní končetiny na jedné polovině těla (hemiparéza až hemiplegie) s větším postižením horní končetiny (HK) i poruchou dolní větve lícního nervu a poruchami čití, vše na protilehlé straně těla ve vztahu k postižené střední mozkové tepně.
Úvodní chabá paréza přejde brzy ve spastickou se sklonem k flekčním (ohnutí) kontrakturám na HK a extenzním (natažení) na DK. Vědomí je zachováno. Většinou zůstává deficit.