Situace
v České republice a v poslední době i ve světě je značně nejistá a neutěšená.
Po dlouhých měsících, kdy nás trápil COVID, zažíváme geopolitické změny. Svět
se přesouvá do neosobního online prostředí. Někteří lidé tuto situaci přijímají
bez výraznějších obtíží, u jiných tyto vnější nepříznivé a nepříjemné okolnosti
vyvolávají velmi nepříjemné pocity. U některých lidí jsou tyto pocity za
subjektivně vnímanou hranicí snesitelnosti a může se u nich rozvinout některá z
forem úzkostných poruch.
Tip: většinou
postačí konzultace s Vaším praktickým lékařem.
- Psychiatr: lékař specialista,
absolvent lékařské fakulty s příslušnou specializační zkouškou (atestace),
provádí na doporučení psychiatrické vyšetření, stanovuje diagnózu, indikuje
pomocná vyšetření (např. interní, neurologické, endokrinologické) včetně
psychologického, plánuje a poskytuje léčbu, doporučuje farmakoterapii, ale i
léčbu pomocí moderních přístrojů a psychoterapie.
- Klinický psycholog: absolvent
nejčastěji filozofické fakulty, má humanitní vzdělání, provádí psychologické
(klinické) vyšetření, pomáhá zjišťovat aktuální stav pacienta, pomáhá s
diagnostikou.
- Psychoterapeut: odborník s
absolvovaným psychoterapeutickým výcvikem, provádí „léčbu slovem.“
Úzkostné poruchy mají jednu společnou charakteristiku, a tou je emoce, kterou
nazýváme úzkost (popřípadě strach bez konkrétního objektu strachu, vtíravé
obavy z budoucnosti), která může být někdy velmi výrazná, velmi nepříjemná až
subjektivně nezvládnutelná. Úzkost může přicházet samovolně, bez zjevné
příčiny, mohou ji ale vyvolávat určité myšlenky, nejčastěji různé katastrofické
scénáře a člověk má poté pocit, že nemůže myslet na nic jiného. Stavy úzkosti
často také doprovází nepříjemný tělesný doprovod, jako je bušení srdce, pocity
na omdlení, pocení a zrychlení tepové frekvence, závratě. Akutní záchvat
úzkosti nazýváme panikou. Nezvládnutelný iracionální strach, který svou
intenzitou neodpovídá vyvolávající příčině je fóbie (např. arachnofobie –
chorobný strach z pavouků, klaustrofobie – z uzavřených prostor,
nozofobie – z onemocnění apod.)
Je dobré si uvědomit,
že ačkoliv jsou tyto stavy nepříjemné, nejsou život ohrožují. Úzkost nebude
stoupat do nekonečna, v určitém bodě, z pravidla do několika minut se dosáhne
svého maxima a poté začne opět pozvolna odeznívat. Zmírnění úzkosti lze
dosáhnout též některými technikami. Například autogenním tréninkem http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink. Řízené dýchání (někdy
s použitím papírového pytlíku) brání v rozvoji tzv. hyperventilaci,
která může vést křečím i přechodné ztrátě vědomí (omdlení). Nebo
například zapojením racionálních částí mozku, můžeme třeba
odečítat od čísla 100 číslo 7 (zcela banální počítání do desíti mnohdy nestačí
a je potřeba odklonit myšlenky nějakým úkolem). Začít vyjmenovávat pět věcí,
které vidíme kolem sebe. Vyjmenovat pět věcí ze svého okolí, které může cítit
sluchem nebo hmatem, které můžeme vidět.
Úzkostné poruchy patří k psychickým onemocněním a jako takové je léčí lékař.
Praktický lékař má své možnosti léčby a pokud uzná, že stav vyžaduje
specialistu je na místě kontaktovat psychiatra, který úzce spolupracuje s
klinickým psychologem.
Psychiatr vyšetřuje pacienta, aby odhalil tělesnou příčinu
úzkostného prožívání (např. hormonální poruchy – štítná žláza, neurologická
onemocnění, dekompenzace onemocnění srdce apod.) U poruch, které jsou závažné
průběh a hůře ovlivnitelné psychoterapií, doporučí a předepíše léky. Krátkodobě
pomáhají anxiolytika, která jsou benzodiazepinová (ta jsou
návyková a jejich dlouhodobé užívání může vést k rozvoji závislosti) a
nebenzodiazepinová (mohou bezpečně
sloužit jako SOS medikace). V některých případech se úzkostné potíže léčí
léky zvanými antidepresiva. Ta jsou zcela nenávyková, nějakou
dobu trvá, než zaberou jejich užívání je obecně velmi bezpečné a účinné.
V moderní psychiatrii má své místo i použití nelékových technik – např.
změna životního stylu, jídelníčku, denního harmonogramu, aktivního pohybového
režimu. Strava bohatá na omega mastné kyseliny nebo aerobní cvičení mají mnohdy
srovnatelný účinek s užíváním antidepresiv v léčbě úzkostných poruch.
V neposlední řadě jsou k dispozici i moderní neurostimulační metody –
např. repetitivní transkraniální magnetická stimulace.
Klinický psycholog
provádí vyšetření indikované psychiatrem k posouzení osobnostní struktury
posuzované osoby, míry závažnosti, ev. odhalení psychologických příčin daného
stavu. Psycholog, respektive psychoterapeut, zahájí a vede psychoterapii, což
je forma léčby založená na změně pomocí terapeutického vztahu a dalších
specifických technik zaměřených na zvládání úzkosti dle psychoterapeutického
směru (nejčastěji kognitivně-behaviorální, racionální, systemická, gestahlt a
další terapeutické školy).
Mgr. Jan Šebl
Prim. MUDr. Jakub Albrecht Ph.D.