James Parkinson, londýnský
praktický lékař, v roce 1817 popsal ve své eseji o "obrně
třaslavé“ nemoc, která dnes nese jeho jméno.
Parkinsonova nemoc patří
mezi nejčastější neurodegenerativní choroby. Je to choroba geneticky i
fenotypicky různorodá, na jejích projevech se podílí řada endogenních i
exogenních faktorů.
Výskyt stoupá s věkem,
až na 500 pacientů na100 000 obyvatel starších80 let a nemoc je o něco častější u mužů (asi
1,2:1). Průměrný věk začátku příznaků je 60 let, ale nemoc se může
projevit již kolem 30. roku života, nebo naopak i v období opravdu
pozdního stáří.
Parkinsonova choroba se
projevuje charakteristickou pohybovou poruchou – parkinsonským syndromem tvořeným
hypokinezí (tedy snížením frekvence i rychlosti pohybu, tím i omezenou mimikou,
chudostí pohybů), rigiditou (zvýšeným napětím svalů obecně), třesem a poruchou
stability/stoje a chůze a tzv. non-motorickými příznaky (neuropsychiatrickými,
kognitivními, autonomními jako je např. ortostatická hypotenze, poruchy močení,
gastrointestinální obtíže, poruchami spánku, čichu a chuti).
Hlavním patogenetickým
podkladem motorických projevů je deficit dopaminu ve striatu
v důsledku degenerativního zániku neuronů v substantia nigra. Zároveň
ovšem dochází i k nedostatku mnoha dalších neurotransmiterů (např.
serotoninu, noradrenalinu, acetylcholinu) a tím k multitransmiterové
dysbalanci, která spolu s deficitem dopaminu (u léčených pacientů
posléze různým způsobem suplementovanému) vede k dalším non-motorickým projevům.. Motorické příznaky
parkinsonismu se rozvíjejí až po vyčerpání 80% dopaminu ve striatu, což
odpovídá zániku 30-50% dopaminergních neuronů v substantia nigra.
Parkinsonovu nemoc dosud
nelze vyléčit, ale lze tlumit její symptomy a významně tak zlepšit kvalitu
života pacientů. Ráda bych zdůraznila, že spolupráce pacienta a jeho
rodiny je v tomto případě velmi zásadní – používané léky je nutno užívat
pravidelně v doporučeném dávkování, v pozdějších stadiích je třeba i
dohled nad užíváním medikace, je nutno dodržovat různá režimová opatření (např.
užívat levodopu s odstupem od požívání bílkovinné stravy) a nesmírně
důležitou součástí léčby je pravidelná fyzická aktivita i cílená rehabilitace, u
níž byl prokázán i efekt na prodloužení období kvalitní hybnosti a pozitivní
vliv na kognitivní funkce.
Z farmakoterapie stále
zlatým standardem zůstává levodopa (prekursor dopaminu, který se
v mozku přeměňuje na dopamin a substituuje tak jeho deficit), doplněna o inhibitor
DOPA dekarboxylasy (carbidopu/benserazid, který inhibuje extracerebrální
dekarboxylaci levodopy, čímž zvyšuje množství levodopy transportované do mozku
a přitom snižuje její nežádoucí periferní účinky), později se přidávají inhibitory
katechol-O-methyltransferasy (entacapon či opicapon, které
zvyšují dostupnost levodopy pro mozek a prodlužují tak účinek jednotlivých dávek).
U mladších pacientů bez kognitivního deficitu se používají agonisté dopaminu
(kteří se váží na dopaminové receptory v mozku a nahrazují tak do jisté
míry funkci chybějícího dopaminu), u mladších pacientů s rezistentním
třesem lze použít i anticholinergika. U pacientů
s dominující poruchou chůze, event. u DOPA-indukovaných dyskinezí lze
indikovat amantadin. Je to také lék, který je k dispozici
v intravenosní formě, tudíž je možné jej využít v situaci, kdy
dočasně perorální léčba není možná. V poslední době se stále vylepšují intervenční
metody léčby – hluboká mozková stimulace a pumpové systémy umožňující
podávat lék kontinuálně a vyhnout se tak fluktuacím hybnosti v pozdějších
stadiích nemoci.
Pro lékaře jiných odborností a
lékaře praktické je jistě důležité umět pacienta včas odeslat
k neurologickému vyšetření při podezření na tuto chorobu, stejně tak
jako je dobré vědět, že jsou léky, které mohou zhoršit příznaky u
pacientů s Parkinsonovou chorobou či též u starších lidí, kteří dosud
diagnostikováni nebyli (mezi tyto léky patří především typická
antipsychotika - např. haloperidol, tisercin, levopromazin,
prochlorperazin..atd; často užívaný lék při zažívacích obtížích degan či při
vertiginosních obtížích s nevolností užívaný torecan; dále je rizikový cinarizin,
promethazin, z antihypertensiv dopegyt a jiné. Doporučení lze najít též např. na
stránkách www.parkinson-help.cz).
Rovněž je nutno zmínit, že jakýkoli
drobný infekt (např. močových cest) či jiné onemocnění se u parkinsoniků může
jako první manifestovat akutním zhoršením hybnosti u dosud slušně
kompenzovaného pacienta, proto je vhodné nepodcenit komplexní vyšetření.
Na závěr bych chtěla ocenit
práci pacientských organizací, které se snaží různými způsoby o podporu
pacientů a jejich rodin! Stejně tak můj dík patří sestřičkám/bratrům, ošetřovatelkám/ošetřovatelům
organizací domácí péče, které pomáhají pečovat o pacienty doma.
Život s touto nemocí má
mnoho obtíží a omezení, a proto patří můj obdiv všem, kteří s nemocí
bojují a za spolupráce s lékaři, fyzioterapeuty, event. psychology a
psychiatry se snaží dál žít naplněný život. Můj velký obdiv i dík patří jistě i
rodinám a dalším pečujícím – setkání s nimi je pro mne vždy darem, protože
s láskou o svého člověka pečují i v tomto těžkém období. Slovy
sv. Pavla: „Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl
všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale
lásku bych neměl, nic nejsem. … Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří,
láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“
U příležitosti světového dne
Parkinsonovy choroby si dovoluji pozvat vás na výstavu obrazů pacientky,
která se již roky léčí s Parkinsonovou chorobou, statečně bojuje se všemi
obtížemi s ní spojenými a stále studuje malbu a tvoří krásné obrazy. Výstava
proběhne od 1.5.2024 v atriu budovy A ústecké Masarykovy nemocnice a potrvá celý
květen 2024.
MUDr.
Marie Vinopalová, neurologie MNUL