S ojedinělým projektem pro ženy kuřačky ve věku od 30 do 60 let přichází Neurochirurgická klinika v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Špičkové pracoviště Krajské zdravotní, které spolupracuje s nejvýznamnějšími světovými kapacitami po celém světě, začalo nabízet preventivní vyšetření k vyloučení aneurysmatu, mozkové výdutě. Včasné ošetření prokázaného aneurysmatu je nejlepší prevencí krvácení při jeho prasknutí, které může končit i smrtí.

Ženy z inkriminované skupiny se tak nově mohou přihlásit na klinice v ústecké Masarykově nemocnici k vyšetření, které nebezpečí prasknutí mozkové výdutě u kuřaček eliminuje.

„Náš projekt navazuje na výsledky studie, kterou uskutečnil v americkém Bostonu profesor Christopher Ogilvy. Oni zjistili, že u kouřících žen ve věku 30-60 let může být až 19 % mozkových aneurysmat. To znamená, že ze stovky vyšetřených jsme očekávali u devatenácti výduť. Je výborné, že se podařila spolupráce s praktickými lékaři v Ústí nad Labem a máme díky nim pilotní vzorek pacientek. Plánujeme vyšetřování i v naší nemocnici a osvětu také v dalších institucích, aby se ženy kuřačky hlásily a nechaly si provést magnetickou rezonanci mozku,“ vysvětluje přednosta kliniky prof. MUDr. Martin Sameš, CSc.

Vyšetření samotné je podle profesora Sameše velmi neinvazivní a jeho výtěžnost obrovská: když se aneurysma objeví v neprasklém stavu, dá se vyřešit buď operací s použitím klipu nebo spirálky. Tím se zamezí prasknutí aneurysmatu. Jestliže k ošetření nedojde a aneurysma praskne, podle statistik třetina pacientů rupturu nepřežije, třetina skončí s neurologickým postižením a jen třetina z nich se vrací do normálního života. „Ošetření neprasklého aneurysmatu je málo rizikovou operací. Ale jestliže výduť praskne, doslova nastává boj o pacientův život,“ upozorňuje neurochirurg.

V celém světě se výskyt aneurysmatu průběžně sleduje. V posledních pěti letech se incidence mírně snižuje díky tomu, že pacienti méně kouří, více se léčí vysoký krevní tlak a také proto, že je větší dostupnost vyšetření magnetickou rezonancí. A právě při magnetické rezonanci mozku pro jinou potíž, jako je bolest hlavy, závratě, se část aneurysmat podaří zachytit. „Pokud to shrneme: Incidence je 10 pacientů s prasklou výdutí na 100 000 obyvatel za rok. Naše pracoviště má spád jeden milion obyvatel, takže bychom měli vidět ročně 100 pacientů. Jedna třetina zemře, a tudíž se k nám nedostane. Takže my ošetříme ročně 60-70 aneurysmat. Vychází to tedy přesně,“ uzavírá profesor Sameš.

Kontakt v případě zájmu o vyšetření pouze na níže uvedený email nebo telefon:

prof. MUDr. Martin Sameš, CSc.

Neurochirurgická klinika Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a.s. – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o.z.

e-mail: iveta.filova@kzcr.eu

telefon: 477 112 873

Krajská zdravotní se připojuje ke společnosti Gennet na Dni trombózy. Hlavním cílem tohoto dne je zvyšovat povědomí o riziku trombózy a o možnostech, jak vzniku sraženiny v cévním řečišti předcházet. Za určitých okolností se totiž mohou v cévách lidského organismu vytvořit sraženiny, které mohou v krajních případech znamenat ohrožení života. Toto ohrožení se může týkat každého z nás. Ohrožuje vás trombóza? Zjistěte to ZDARMA, BEZBOLESTNĚ A RYCHLE!

Pokud odpovíte alespoň jednou ano na níže položené otázky, pak je pro vás toto vyšetření vhodné.

• Prodělali jste vy sami nebo máte v rodině trombózu, srdeční infarkt nebo mrtvici?
• Užíváte hormonální antikoncepci nebo substituci?
• Máte autoimunitní onemocnění?
• Jste kuřák a máte nadváhu?
• Máte sedavé zaměstnání nebo často létáte?

Využijte Dne trombózy v Nemocnici Děčín a dorazte k nám 7. června v čase 9:00-17:00 hodin na adresu Nemocnice Děčín, U Nemocnice 1, Děčín a nechte se otestovat.

Poskytneme vám ZDARMA vyšetření trombofilních mutací v hodnotě 800 Kč. Vyšetření je bezbolestné, vzorek se získá stěrem ze sliznice úst. Výsledky obdržíte za dva týdny. 

POZOR, kapacita účastníků pro testování je omezena na 400 osob. 

Nejlepší obrana proti nemocem je prevence!

Spondylochirurgickému centru v ústecké Masarykově nemocnici Krajské zdravotní udělilo Ministerstvo zdravotnictví kredit vysoce specializovaného pracoviště. Pro pacienty to znamená garanci nejvyšší kvality odborné péče. Spondylochirurgie je medicínský obor zabývající se diagnostikou a zejména chirurgickou léčbou postižení a poranění páteře.

Mezi třináct nejprestižnějších center v České republice se zařadilo nově i spondylochirurgické centrum v ústecké Masarykově nemocnici. Ústecký kraj tak disponuje díky odborníkům a modernímu přístrojovému vybavení v Masarykově nemocnici Krajské zdravotní jedním z nejkvalitnějších pracovišť v České republice. Stvrdilo to Ministerstvo zdravotnictví udělením statutu centra vysoce specializované spondylochirurgické péče s platností od konce dubna 2024. „Investice do lékařů, odborníků a moderního vybavení je naše priorita, která se vyplácí. Obyvatelé Ústeckého kraje mají nyní potvrzeno, že dostávají tu nejlepší péči v oblasti postižení a poranění páteře i v celorepublikovém srovnání,“ konstatuje radní Ústeckého kraje za oblast zdravotnictví Ing. Radim Laibl.

„Udělení certifikátu specializovaného centra je pro ústeckou Masarykovu nemocnici Krajské zdravotní potvrzením nejvyšší kvality odborné práce lékařů mnoha našich pracovišť. Obor spondylochirurgie je vázaný na špičkovou erudici lékařů i dalších spolupracujících oborů, které jsou schopny fungovat 24 hodin denně, a také na dostupnost moderního přístrojového vybavení,“ shrnuje neurochirurg doc. MUDr. Petr Vachata, Ph.D., MBA.

Problematika spondylochirurgie je vzhledem k anatomické stavbě páteře velmi rozvětvená. Páteř tvoří mechanickou osu lidského těla a současně strukturu chránící míchu a nervy. Jedná se tedy o obor, který je rozkročený na pomezí ortopedie a neurochirurgie. Léčba bývá komplexní a vyžaduje spolupráci dalších medicínských oborů — radiodiagnostiky, neurologie, fyzioterapie a psychologie, ale i například akreditovaného traumacentra, nebo hrudní a cévní chirurgie. Mezi nejčastější spondylochirurgická onemocnění patří degenerativní postižení páteře a zlomeniny obratlů, vzácněji pak nádory, záněty a deformity páteře. Často také dochází ke kombinaci postižení.

„Certifikace pro nás znamená také to, že budeme moci provádět ještě rozsáhlejší, komplikovanější a ekonomicky náročnější rekonstrukce páteře, tedy praktikovat nejvyšší možnou úroveň spondylochirurgie v Čechách zároveň s minimální invazivitou, což zrychlí rekonvalescenci pacientů a zkrátí čekací lhůty na operace,“ říká MUDr. Jan Lodin z Neurochirurgické kliniky v ústecké Masarykově nemocnici.

Kromě špičkového personálního obsazení disponuje spondylochirurgické centrum také moderními lékařskými přístroji, jako je například intraoperační 3D CT scanner O-arm a robot Excelsius-GPS. Ten mají k dispozici jen dvě pracoviště v České republice. „Excelsius je regulérní autonomní robot pro operativu. Díky CT O-arm si nejprve naplánujeme trajektorii operace u konkrétního pacienta přímo dle daných podmínek na operačním sále. Data převedeme do Excelsia a robot najde bezpečnou trajektorii, kterou zavedeme pacientovi do páteře šrouby nejpřesněji, jak to jen jde,“ vysvětluje doc. MUDr. Petr Vachata, Ph.D., MBA.

Česká spondylochirurgická společnost byla založena již v roce 1998 v Ústí nad Labem během jednoho z prvních kongresů zabývajících se onemocněním páteře. Společnost sdružuje dodnes české lékaře zabývající se problematikou onemocnění páteře. Doc. MUDr. Petr Vachata, Ph.D., MBA, je členem výboru této společnosti, publikuje celosvětově inovativní přístupy ve spondylochirurgii, je zvaným lektorem zahraničních výukových kurzů a členem řady mezinárodních vědeckých organizací.  Mimo jiné byl zvolen prezidentem mezinárodního kongresu Cervical Spine Research Society, který se bude konat v Praze v květnu 2025. 

Sto tisíc korun obdržel Nadační fond Krajské zdravotní, a.s., od společnosti Diagnostika s.r.o. z Ústí nad Labem, provozující klinickou laboratoř. Dar, který je určitou formou poděkování a výrazem vděku, poputuje – na žádost vlastníků rodinné firmy, do Oddělení paliativní medicíny ústecké Masarykovy nemocnice na rozvoj paliativní péče.

 Šestasedmdesátiletý Ing. Josef Ondřej, spoluzakladatel společnosti Diagnostika s.r.o. a známá ikona v oblasti zdravotnictví v Ústeckém kraji, se ve svém profesním životě věnoval zdraví ostatních. Své vlastní zdravotní problémy však dlouhá léta neřešil. Do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem se dostal poté, co se jeho zdravotní stav prudce zhoršil a byl záchrankou převezen na Emergency. Lékaři Masarykovy nemocnice diagnostikovali terminální stádium karcinomu močového měchýře. Vzhledem ke stavu pana Ondřeje bylo rodině doporučeno kontaktovat místní oddělení paliativní medicíny.

„Ráda bych vyjádřila veliké poděkování paliativnímu oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, zejména paní doktorce Janě Dušánkové a jejímu týmu, který nám pomohl ve velmi bolestné chvíli, kdy nás opouštěl můj tatínek. Díky existenci tohoto oddělení nám bylo umožněno tatínka důstojně doprovodit v momentech jeho odcházení. Personál oddělení byl neskutečně empatický, citlivý, poskytoval tatínkovi neuvěřitelnou péči do poslední chvíle jeho života. Tatínek odcházel smířený a i my, jako rodina, jsme zde cítili klidně a beze strachu,“ svěřila své pocity paní Helena Hantychová, dcera pana Ondřeje a spolumajitelka firmy Diagnostika a dodala: „Až jednou přijde můj čas, chci odejít v klidu a důstojně tak, jako to zdejší oddělení paliativní medicíny dopřálo mému otci. Kéž by taková oddělení byla k dispozici při všech nemocnicích.“

 Jako výraz vděku zaslala paní Hantychová jménem svého otce a jménem své rodiny prostřednictvím společnosti Diagnostika s.r.o. sto tisíc korun Nadačnímu fondu Krajské zdravotní na rozvoj paliativní péče.

 „Zpětná vazba od pacientů i rodin je pro nás nesmírně významná.  Je pro nás opravdu důležité slyšet, že je naše péče chtěná, potřebná, že má smysl a je důležitá nejen pro pacienty, ale i pro jejich blízké.  Paliativní péče je to nejlepší

řešení u nemocných lidí na sklonku života, kde již klasická medicína nedokáže život zachránit. Byli bychom rádi, kdyby se povědomí o tom, že taková péče existuje, že ji lidé mohou mít, rozšířilo co nejvíce,“ říká MUDr. Jana Dušánková, vedoucí lékařka oddělení paliativní medicíny. Ta zároveň poděkovala za finanční dar, který poputuje na zlepšení podmínek a zvelebení prostor oddělení.

Požár, ke kterému došlo v úterý 28. 5. vlivem poruchy na hlavním přívodu elektrické energie v mostecké nemocnici, si vyžádal omezený provoz a pozastavení plánovaných operací, a to do doby vyřešení celé situace. Následující den, ve středu 29. 5. v pozdních odpoledních hodinách byl připojen poslední potřebný agregát a spuštěny veškeré dotčené provozy a zařízení k testování, které probíhalo po celý čtvrtek bez jakýchkoliv komplikací. Dnešním dnem přechází mostecká nemocnice do standardního provozu, bez omezení.

„Po připojení všech potřebných agregátů a testování funkčnosti jednotlivých provozů můžeme v tuto chvíli konstatovat, že vše probíhá bez problémů a mostecká nemocnice je opět plně funkční a běží v obvyklém režimu.  Již během včerejšího dne byli kontaktování a přijímáni pacienti na dnes plánované operační výkony. Všichni pacienti, kteří dorazí na urgentní příjem budou standardně vyšetřeni a ošetřeni,“ říká Ing. Pavel Markalous, ředitel mostecké nemocnice.

O dalším vývoji a případných změnách bude Krajská zdravotní veřejnost průběžně informovat.

Kontakt pro média:

Tohle je naše pacientka Anna Pechová. Má roztroušenou sklerózu, a i tak si splnila sen, který se před 23 lety zdál jako neuskutečnitelný. Ale díky naší primářce našeho RS centra Martě Vachové se to nakonec podařilo. A co to bylo? Výstup na Kilimandžáro. Toto je její příběh. Posaďte se, začínáme.

Můj deník Per aspera ad astra‘ (přes překážky ke hvězdám)

Když jsem jednoho dne v mých nácti letech otevřela časopis National Geographic a uviděla fotku hory se zasněženým vrcholem a pod ním savanu se žirafami, rozhodla jsem se, že jednoho dne se na to místo podívám. Bylo to Kilimanjaro, střecha Afriky, vrchol s výškou 5895m. n m.

Tehdy jsem studovala střední školu a o nějakém cestování jsem si mohla nechat tak akorát zdát. Pak přišlo období vstupu do dospěláckého života a ze snu o Kilimanjaro se stal boj o každou korunu a života na vlastních nohách. V roce 2006, v mých 23 letech, se mi život obrátil vzhůru nohama. Vešla do něj ROZTROUŠENÁ SKLEROZA. Všechny sny šly stranou. A ten hlavní sen, sen o výstupu na Kilimanjaro, se rozplynul úplně. Jenže paní primářka mi tehdy řekla, abych snila dál, i přes to, že mým  Kilimanjarem se stalo ranní vstávání, samostatný život, pokusy o sport…

Byla to těžká doba, s nemocí jsem neustále bojovala, pokoušela se ji přervat, zvítězit. Ale to se prostě nedařilo, každý pokus se setkal s atakou nebo totální vyčerpaností organismu a následnému dlouhodobému odpočinku, při kterém jsem vypadla z rytmu a kondice. Další pokusy byly horší a horší. Trvalo to několik let než mi došlo, že s touto nemocí nemá smysl bojovat, ale naopak. Staly jsme se kamarádkami, bez sebe už neuděláme ani krok. Naučila jsem se naprosto bezvýhradně poslouchat své tělo. Odpočívat, když si tělo řekne. Sportovat, když to tělo dovolí. A tělo dovoluje čím dál více, chce to jen správné načasování a dostatek relaxu. Sem tam se i tak objeví ataka, která mě zase vrátí nohama na zem, když to ‚přeženu‘, ale už to není tak často a tak silné.

Po  letech, když jsem se cítila lépe, jsem opět začala snít o cestách – výstup na Kilimanjaro. Začala jsem o něm uvažovat čím dál více, zjišťovat dostupné informace, plánovat. A taky to říct doma, partnerovi. Bála jsem se jeho reakce, protože je to člověk, který mě zná nejlépe a zažil se mnou těžké chvíle v souvislosti s ereskou. Jeho reakce byla ale přesně ta, kterou jsem chtěla. Souhlasil. A začali jsme plánovat spolu. Na jaře l roku 2023 jsem strávila měsíc v Janských Lázních, které naprosto miluju, protože kde jinde může člověk strávit lázeňský pobyt než v horách. Poslední den jsem sečetla nachozené kilometry v horách a za 4 týdny ‚relaxace‘ v lázních jsem nachodila neuvěřitelných 400 km. Ale důležitým okamžikem tohoto pobytu bylo seznámení se s člověkem, který zde byl také na lázeňském pobytu a který je do hor zapálený ještě víc než já. Rozuměli jsme si od prvního setkání, podnikali různě dlouhé a náročné výlety. Až nakonec došla slova i na sen o Kilimanjaru. No, a výsledkem je výprava 4 lidí, já, Petr z lázní a naši partneři. Hned po Novém roce, 2. ledna odlétáme do Tanzanie, kde se pokusíme o 6ti denní výstup na vrchol Kilimanjara.

Po 23 letech přichází den D, Kilimanjaro je tu. Do Tanzanie letíme natěšení, ale zároveň s velkým respektem k hoře, o jejíž vrchol se každý rok pokusí desítky tisíc lidí, z nichž přibližně polovina se na vrchol nedostane. Nakonec patříme k těm šťastnějším, ale je to boj.

Trek jdeme cestou Rongai, 6 dní. Tato trasa je tzv. severní a první dva dny hledíme směrem na Keňské stepi. Bohužel, počasí nám nepřeje, okolí i hora jsou v mlze. Častokrát mokneme. Stoupáme postupně, aby se tělo stíhalo aklimatizovat na nadmořskou výšku a zároveň na počasí. Cesta do základního tábora, ze kterého se vychází na vrchol, trvá 4 dny. Base camp KIBO HUT leží ve výšce  4700 m. Čtvrtý den ráno, ještě v campu MAWENZI Tarn Hut, je pekelné, doslova. Výšková nemoc se projevuje v plné parádě – zvracení, bolest hlavy, průjem, nechutenství, zimnice. To ráno je opravdu strašné, nejsem schopna ani vylézt ze spacáku, zvracím přímo ze stanu. Hlavou se mi honí šílené věci, můj sen o Kilimanjaru se rozpadá během jedné noci jako domeček z karet. Brečím. Vydala jsem tolik energie a času, abych toto dobrodružství uskutečnila… Naštěstí, něco, a opravdu nevím co, se v mé hlavě přepíná, myšlenky se zase upínají na vrchol a jdu dál. Dělá se mi lépe a od té chvíle mi je opravdu báječně. Dokonce zapomínám i na včerejší ‚akci‘, kdy mi do stanu vběhl čipmánek (malá, tlustá, pruhovaná myš, která se uvelebila v mém spacáku).

Večer, v base campu Kibo Hut,  vstáváme ve 23,00, lehce svačíme, doplňujeme zásoby vody a čaje, do kapes strkáme Snickersky, nasazujeme čelovky a o půlnoci vyrážíme na vrchol. Cesta je strmá a nekonečná. Nad hlavami máme hvězdy, je jasná obloha. V batohu nesu vlajku, kde jsem dopsala text „přes překážky ke hvězdám“, teď jdu opravdu ke hvězdám. Různě zaměstnávám mozek, abych nemyslela stále jen na to, že krok za krokem stoupám k vrcholu. Naši průvodci nám občas zpívají, je to důležité, zvedají nám morálku. V tuto chvíli, po asi 6 ti hodinách chůze, už vím, že to dám. Nemám žádné problémy s dechem a v hlavě mám jen pozitivní myšlenky. Vysněné Kilimanjaro se blíží. Za ještě úplné tmy dorážíme na Gilman Point, už jsme na hoře, ale musíme ještě obejít krátery a vystoupat posledních 200 výškových metrů na nejvyšší bod – UHURU PEAK. Tato část treku se mi zdá obzvláště nebezpečná, je zde hodně sněhu a jedno klopýtnutí by znamenalo sešup neznámo kam, každopádně po velmi strmém svahu. Svítá, slunce vychází přesně za Mawenzi Peak, kde jsem před 24 hodinami zvracela a rozpadal se mi můj sen. Je -12 °C, oblékám péřovku, zbývá posledních 150 výškových metrů, poslední cca hodina chůze. Najednou jsem plná energie, běžím před naši skupinu a natáčím příchod na vrchol, zpívám si. Mrznou mi prsty na rukou, ale nevnímám to.

VRCHOL! Konečně. 8. ledna 2024 v 7,30. KILIMANJARO, 5895 m. 

Jasná, modrá obloha. Slunce nám vrací energii, jsme šťastní, absolutně šťastní. Opět brečím, tentokrát radostí a štěstím. Ten 23 let starý sen se stal skutečností. Toto celé dobrodružství bylo mostem mezi snem a realitou. Teď už jsem si zcela jista, že snít je důležité, a ještě důležitější je, se toho snu nikdy nevzdat, opravdu nikdy.

Splnila jsem si nejen sen o Kilimanjaru, nebylo to jen o tom stát na vrcholu, celá akce byla hlavně o dobrodružství, o zážitcích. Užila jsem si opravdu každý krok stoupání, ale i klesání. Užila jsem si pobyt s místními lidmi, povídala si s nimi o jejich rodinách, životech, kultuře, jídle. Užila jsem si čas strávený se svým partnerem a s přáteli, ujistila jsem se, že mít dobré parťáky, se kterými se dokážete vzájemně podpořit, je nesmírně důležité. Zažila jsem plné slunce na vrcholu, ale i 4 dny plné deště, větru, mlhy, sněhu a bláta. A co bylo pro mě asi nejkrásnější? Poslední den ráno, když jsem vylezla ze stanu po úžasném 11 ti hodinovém spánku v nadmořské výšce 3700 m a uviděla v dáli zasněžený vrchol Kilimanjara na jedné straně, a mraky pod námi na straně druhé. Ten pocit, kdy pijete ranní čaj z ušmudlaného hrnku s tímto výhledem, ten je prostě k nezaplacení.

Požár, ke kterému došlo v úterní podvečer vlivem poruchy na hlavním přívodu elektrické energie v mostecké nemocnici, si vyžádal omezený provoz a pozastavení plánovaných operací, a to do doby vyřešení celé situace. Ta nastala včera v podvečerních hodinách připojením posledního potřebného agregátu. Od té chvíle jsou spuštěny veškeré provozy k testování. Pokud nedojde během dnešního dne k výpadku, přechází nemocnice do standardního režimu.

„Dotčené provozy a zařízení se pomalu rozbíhají, v tuto chvíli běží vše, tak jak má. Ode dneška již přijímáme pacienty na zítřejší operace. Předpokládáme, že od pátku již přejdeme do standardního provozu, jak jsme avizovali,“ říká Ing. Pavel Markalous, ředitel mostecké nemocnice.

O dalším vývoji bude Krajská zdravotní veřejnost průběžně informovat.